Začnu tím nejmenším nedostatkem – jazykovým. Nápad s anglickou slovní hříčkou může znít zajímavě ve Spojených státech nebo Spojeném království. Ale proč se český státní úřad jmenuje anglicky, to mi nikdo rozumně nevysvětlí. Ani výklad významu této jako-zkratky není nejpodařenější. "Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál" ignoruje tuzemská pravidla pro psaní názvů organizací či subjektů. Diskutabilní je i slovo "národní," převzaté podle všeho z amerického "national." Zatímco americká veřejnost toto slovo považuje za synonymum ke "státní," čeština tyto dva výrazy významově rozlišuje. Pokud je u nás oficiálně uznáváno minimálně sedm národností, není mi jasné, pro kterou z nich by tyto terminály měly být určeny.
Mnohem větší hrůza na mě padá z technické stránky věci. Nikde jsem nedokázal získat podrobnější informace o celkovém technickém řešení, analýze stávajícího stavu a strategii propojení jednotlivých informačních zdrojů. Pouze nic neříkající fráze o nutnosti zabezpečení a sjednocení všech shromažďovaných a používaných dat. To, s čím přišel na Ministerstvo vnitra z eStátu náměstek Zajíček, na mě nepůsobí jako koncepce, ale jen jako teze, kterou je třeba důkladně rozpracovat. Překotnost rozjezdu mi připomíná průzkum bojem nebo možná přesněji stavbu vlaštovčího hnízda. Návrh na potřebné legislativní změny zatím nedorazil ani do Poslanecké sněmovny. Technické řešení je považováno za natolik jednoduché, že není třeba se nad ním nijak zvlášť pozastavovat.
Dovolím si ocitovat z rozhovoru redaktora magazínu Veřejná správa online s panem Zajíčkem: Jednotná komunikační infrastruktura nefunguje, protože si jednotlivé resorty vytvářejí své vlastní informační systémy pro výkon svých agend. Proto vláda schválila na návrh ministerstva vnitra jednotný projekt komunikační infrastruktury, v němž se proti vůli téměř všech resortů prosadilo, že stát nakoupí zařízení od telekomunikačních firem souhrnně. Probíhají složitá jednání, aby do této jednotné infrastruktury vstoupily všechny úřady, také obce a kraje. Nepůjde to bez centrálních registrů. Základní rámec jejich fungování stanoví připravený návrh zákona.
Podílel jsem se na propojení informačních systému jednoho z velkých tuzemských podniků s jeho novým zahraničním majitelem. První fáze, po které začalo vše fungovat téměř podle očekávání, trvala tři roky. A to šlo pouze o propojení dvou subjektů, navíc jeho první část. Museli jsme překonávat bariéry nejen technické, ale i lidské. Nestačilo propojit různé databáze a různé informační systémy, bylo potřeba naučit všechny zaměstnance také s nimi pracovat. Nedovedu si představit, jak může podobná akce probíhat na všech ministerstvech a na stovkách úřadů nižších stupňů, navíc proti vůli jejich zaměstnanců.
Rychlost, s jakou byl zahájen pilotní provoz, je impozantní. Nebo podezřelá. Dalo by se říct že hodná ministra Potěmkina, ne-li přímo barona Münchhausena. Když se totiž podíváme blíže, co tento nový úřední styčný bod nabízí opravdu nového, tak zjistíme, že nic. Tedy, kromě vtipného názvu a loga. A to je na pilotní projekt za zhruba šest milionů korun věru málo. Obdobné služby nabízí už měsíc a bez velké pompy prozatím 19 kanceláří České hospodářské komory.
Podle popisu zveřejněném při slavnostním otevření pilotního Czech Pointu v Praze 13 se můžeme bát toho, že k našim údajům bude mít zcela volný přístup kdejaký úředník na kterémkoli českém úřadu v tu- i cizozemsku. S ohledem na míru zkorumpovanosti našich úředníků si nedělám žádné iluze o ochraně svých osobních údajů před zneužitím kýmkoli, kdo po nich zatouží. První Czech Pointy naštěstí dokážou získat většinou pouze informace, které už jsou všem dostupné nyní (s výjimkou výpisu z rejstříku trestů). Obávám se však další fáze, kdy jejich prostřednictvím bude možné některé údaje měnit. Pokud bude přetrvávat nastolený skautský přístup k věci. Pak bude totiž každému z nás hrozit nejen ztráta soukromí, ale i ztráta identity.
Přijde mi, že se současný ministr vnitra snaží vytvořit si pomníček ještě za života. Jen doufám, že jeho pomníček nebude hrobem pro ostatní. K vtipnému citátu pana ministra: "Malý krok pro Langera, ale velký skok pro občany." jen dodám: "Skok kam?"