Reklama
 
Blog | Tadeáš Pelech

K čemu jsou ekologické daně?

Povědomí nás, občanů tzv. západní civilizace, o životním prostředí a nutnosti jeho ochrany neustále narůstá. Uvědomujeme si, že pokud se nebudeme starat o svou rodnou planetu, mohli bychom si zakrátko hledat jiné báječné místo pro svůj život. Politici by nebyli politiky, kdyby se na této vlně nepokusili svézt. Proto přišli s ďábelsky geniálním nápadem - ekologickými - nebo ještě více polopatisticky "zelenými" - daněmi.

Tím, že vládnoucí politici navážou nějakou daň na konkrétní suroviny, výrobky nebo služby, které jsou obecně považovány za nepřátelské k životnímu prostředí, "vyšlou jasný signál," že jim záleží na ekologii. Proč by nevysílali, když tím současně získají pár záplat do státního rozpočtu. Zelené daně totiž neputují nikam jinam než do státní pokladny. Měly by pomáhat dalšímu rozvoji zeleného životního stylu, ve skutečnosti se ale mohou použít na cokoli. Tedy nejen na rozvoj technologií šetrnějších k životnímu prostředí, ale třeba i na splnění předvolebních slibů nebo na zacpání úst největším křiklounům. A tak nám kromě daní z příjmů (které jsou ještě celkem pochopitelné), daní z přidané hodnoty (které hlavně pomáhají opticky snižovat ty první), spotřebních daní (které těží ze státem podporovaných závislostí například na tabáku, alkoholu nebo automobilové dopravě) a spousty dalších daní a daní z daní přibude jedna daň "pokroková."

Životní prostředí je ale třeba chápat v širších souvislostech. Na jeho znečišťování se přímo podílí i ničení tropických pralesů. Čím méně bude na Zemi rostlin schopných přeměny oxidu uhličitého na kyslík, tím více bude rovnováha těchto plynů narušována. Pokud by peníze získané ze zelených daní tekly do oblastí s největším zalesněním a často i s největší chudobou obyvatelstva, mohly by třeba zpomalit nebo dokonce zastavit úbytek přírodních prostředků schopných přeměny nepříznivých plynů na příznivé. Toho se však od globálně se tvářících, ale lokálně myslících a jednajících politiků jen tak nedočkáme. Morálku politiků ostatně výstižně ilustruje mezinárodně schválené a hojně rozšířené obchodování s tzv. emisními povolenkami, které se zřejmě inspirovalo středověkým prodejem odpustků. Dlužno upozornit na fakt, že tento způsob získání peněz byl sice úspěšný, ale ve svém důsledku se stal jedním z klínů, které rozštěpily křesťany.

Zájemcům o problematiku tropických pralesů doporučuji stručný rozbor situace. V deštných pralesích nejde totiž jen o "těžbu" dřeva. Podle tohoto textu je jedním z významných negativních faktorů rozšiřování zemědělské výroby určené na export do rozvinutých zemí. V nejúrodnějších oblastech jsou zakládány plantáže produkující kávu, kakao, banány, ananasy nebo soju (za kácení pralesů tedy může i rostoucí počet vegetariánů). Původní uživatelé této půdy jsou vytlačováni do pralesů, které mýtí vypalováním. Nově získanou zemědělskou půdu svým způsobem hospodaření postupně vyčerpávají, a tím rozjíždějí spirálu další devastace pralesů. Ve vypálených pralesích vznikají i pastviny pro velkochovy zvířat, jejichž maso je opět vyváženo do rozvinutých oblastí (vegetariáni v tom tedy nejsou sami). Dalším důvodem je rozvoj vodních elektráren. Stavba těchto vodních děl je spojena s přeměnou krajiny, tedy i s dalším úbytkem pralesů.

Reklama

Jak ukazují zkušenosti například ze Skandinávie, jsou ekologické daně bezesporu účinným ekonomickým nástrojem, který pomáhá snižovat škodlivý dopad člověka na přírodu. Záleží ovšem také na tom, jak se peníze z nich získané využijí. Pokud by byly všechny vybrané daně použity na řešení celosvětových problémů, prospělo by to určitě ekologii naší planety víc než různé projekty realizované v jednotlivých rozvinutých zemích. Problémem je ale ona papírová globalizace. Teoreticky by to tak složité být nemuselo. Ovšem v praxi jde – z mnoha důvodů – o úkol neřešitelný. Takže nám nezbývá než hrát si na vlastním zeleném písečku a tvářit se, že pro záchranu rovnováhy ekosystému děláme všechno, co je v našich silách. Bohužel to asi je pravda.