Australský dobrodruh roku 2005 Andrew McAuley se rozhodl překonat Tasmanovo moře oddělující Austrálii od Nového Zélandu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby na cestu dlouhou přes 1.600 kilometrů nevyrazil jen v lehce upraveném standardním mořském kajaku a bez doprovodu. Z Tasmánie vyplul 11. ledna odpoledne, naposledy se ozval pravděpodobně 9. února pouhých sedmdesát kilometrů od novozélandských břehů. Celou cestu měl před očima fotografii svého tříletého syna Finlaye.
Mořský kajakář a suchozemský horolezec měl řadu zkušeností s dálkovými plavbami v jižních mořích. Několikrát přepádloval z Austrálie na Tasmánii, překonal největší australský záliv a okusil i vody v okolí Antarktidy. Na zhruba měsíční plavbu se důkladně připravil a první pokus začátkem prosince roku 2006 si dokonce rozmyslel. K návratu se rozhodl po noci a dni strávených na moři, když zjistil, že laminát není dobrý izolant a že mu je v plavidle stále zima. Po měsíci vylepšování a přemítání — a čekání na lepší počasí — se vydal na cestu znovu. Na svou poslední.
Neřídil se samozřejmě pomocí kompasu ani sextantu. Měl s sebou celkem tři jednotky GPS a satelitní telefon, pomocí kterého komunikoval s rodinou a se zbytkem týmu na pevnině. Na kajaku měl i laminátový poklop, který uzavíral na noc, aby mu do lodi nevnikla voda. Ten měl standardně umístěn za sebou. Před sebou měl namontovánu kameru, protože z plavby měl mimo jiné vzniknout dokumentární film. Během plavby byl několikrát ve vodě (z toho asi třikrát nedobrovolně, když se ve velkých vlnách převrhl), vždy ale byl k lodi připojen pomocí lana a měl na sobě neoprénovou kombinézu. Záchranáři objevili převrácený kajak, Andrewa však nikoli.
O tom, co se dělo v kajaku na dohled od pevniny, existují jen dohady. Možná, že blízkost pevniny nutila Andrewa vydat víc sil, takže když vypadl z lodi, neměl už jich dost na to, aby se přes všechny překážky dostal zpět. Pravděpodobně si oblékal neoprén až ve vodě a musel se od kajaku na chvíli odpoutat. Potom stačí jedna větší vlna, která ho odnese o pár metrů dál. Pátrání bylo ukončeno po třech dnech, i když ve vodě o teplotě 17 stupňů nemůže člověk vydržet déle než dva dny.
Hrdinská smrt hrdiny. A co na to jeho žena? Jak bude vyrůstat jeho syn? S představou bájného otce hrdiny, který posunul lidstvo o kus vpřed? Nebo bude svého otce zatracovat jako nezodpovědného snílka? Nebo na něj docela zapomene? To bude možné zjistit až s odstupem času. Moře je k člověku netečné. Je mu jedno, nad kolika lidmi se zavřou jeho vody. Podobně se chovají i dějiny. Dobrodruh se za pár let rozplyne v zapomnění, ať byla díra do světa, kterou se snažil udělat, sebevětší. Pokud se tedy příběhu nechopí filmová studia a nevyvolají pár dalších kruhů na vodě.