Tomu se bránili rodiče novorozeňat – Svědkové Jehovovi –, a proto je sociální pracovníci dočasně zbavili práva děti zastupovat. Rodiče se obrátili na soud a podle jeho vyjádření se k nim úřady nezachovaly správně. Právo rozhodovat o léčbě svých potomků už patří opět rodičům. Morální vítězství ale nic nemění na faktu, že jejich potomci porušili jedno z nejdůležitějších přikázání. Transfúze krve u dětí, potažmo takto malých, však není takovým prohřeškem, aby museli být hříšníci i s celou svou rodinou vyobcováni ze společenství Svědků. Pokud se tedy lékařům podaří udržet malé pacienty při životě, stanou se z dětí pravděpodobně plnohodnotní Svědkové.
Svědkové Jehovovi tvoří jedno z nejkompaktnějších náboženských společenství současnosti. I když se vyčleňují ze světské společnosti a aktivně se nepodílejí na jejím chodu, celkem úspěšně ovlivňují své okolí. Po vzoru raných křesťanů je každý z nich zvěstovatelem slova Božího a já neznám nikoho, kdo by se s žádným ze Svědků alespoň jednou nesetkal. I když velmi často narážejí na nevlídné reakce, vytrvale pokračují ve své pastorační činnosti. A jejich řady se neustále rozrůstají.
Některé zásady Svědků, vycházející z Bible, mohou působit poněkud nedemokraticky, přesto však v současném překotném světě poskytují řadu životních – i po-životních – jistot. Odmítání násilí a rasové nesnášenlivosti jsou podle mě těmi nejkladnějšími zásadami. Pevný řád a organizace a poskytování náplně života pomáhají předcházet nudě a z ní pramenícím únikům k drogám nebo kriminalitě, zejména u mladých lidí. Najdou se samozřejmě i některá sporná přikázání. Zastánci rovnoprávnosti mužů a žen nemohou přijmout přísné rozdělení rolí. Žena má ve společenství podřadnější úlohu a nikdy nemůže získat byť jen nejnižší vedoucí funkci. Ještě hůře na tom jsou homosexuálové. Ti musejí zachovávat celoživotní celibát.
Největším omezením Svědků je však v současnosti ve většině světa odmítání transfúze krve i jejích derivátů. A když se tak nad tím zamýšlím, nenapadá mě žádný rozumný důvod k dodržování tohoto zákazu. Všechny citáty z Bible sloužící k jeho podpoře se týkají pojídání krve a krvavého masa. Nikde není zmínka o zavádění krve do cév (vím, transfúze je přece jen podstatně mladší než kterákoli část Bible). Samozřejmě, že pustíme-li se do výkladu volnějšího, dá se za zakázané považovat jakékoli přijímání krve, které slouží k udržení života. S ohledem na židovské dějiny a tradici však velmi pravděpodobně jde opravdu jen o krev coby potravu.
Ponechme nyní stranou možnosti účelového výkladu čehokoli a zamysleme se jen nad krví. Proč je člověk ochoten riskovat život a podstoupit alternativní léčbu s méně jistými výsledky? Za vším podle mě vězí vrozená kupecká povaha každého z nás. V genech je nám předáváno a od narození vštěpováno, že nic není zadarmo. Kdyby byla cesta do Ráje příliš jednoduchá, nestál by Ráj za nic. Překonávání překážek posiluje charakter a jejich obtížnost je přímo úměrná následné blaženosti.
Alternativní způsoby léčby se i díky Svědkům Jehovovým úspěšně rozvíjejí. Buďme jim za to vděčni a poskytněme jim potřebnou oběť, bez které by nebylo skutečného konečného vykoupení. A pokud jde o malé děti, které o svém životě a smrti ještě rozhodovat nemohou? Na ně se podle mě tento zákaz nevztahuje. Protože dokud nejsou pokřtěny, nemohou se nikdy dostat do Ráje. Alespoň podle toho, jak chápu doktríny Svědků Jehovových.