Hlavním důvodem by mělo být omezení provozu a uvolnění přeplněných silnic pro ty, kteří skutečně potřebují někam jet a nemůžou použít veřejnou dopravu. Jeden z návrhů dokonce nepočítá se ziskovostí systému. Podle něj by se všechny vybrané peníze využily k hrazení nákladů spojených s provozem a k poskytování bonusů zapojeným řidičům. Počítá se s nasazením čistě satelitního sledovacího systému. Vozidlo bude vybaveno palubní jednotkou, díky které bude trasovací program průběžně sledovat jeho polohu a podle ní vypočítávat poplatky za používání silnic.
Nemůžu si nevšimnout jednoho základního rozdílu mezi britským a českým přístupem. V Británii se totiž počítá s tím, že v první fázi budou mýtné platit pouze dobrovolníci. Za to, že je (jejich vozidlo) bude firma pověřená vládou pozorovat, kamkoli se vrtnou, získají různé výhody. Palubní jednotka by například měla fungovat i jako navigace a měla by vozidlo navést třeba i na volné parkovací místo v přeplněném městě. Dále se počítá se slevami na pohonné hmoty nebo s možností uzavírání a prodlužování povinného ručení on-line. Lákadel na dobrovolníky se určitě najde ještě víc. Čas ukáže, jaké výhody zůstanou zachovány v případě plošného nasazení.
Zařízení určené prvotně k výběru mýtného se samozřejmě dá využít (nebo zneužít) i jinak. Například ke sledování pohybu vozidla prakticky po celé Evropě. Argumentem zahánějícím strach ze vševidoucího velkého bratra zajisté bude ujištění, že slušný člověk se přece nemá čeho bát. Ale, ruku na srdce, kdo z nás se sem tam nedopustí něčeho třeba jen trošku nekalého? Vzpomeňme třeba na starý český film Pátek není svátek. Minulost také již mnohokrát ukázala, že zneužít se dá prakticky cokoli. A tak automobilistům nezbude než doufat — jako miliardám snadno vysledovatelných mobilních telefonistů –, že objemy dat jsou veliké a že právě jich si nikdo nikdy všímat nebude.