Naše civilizace se vydala cestou racionality, cestou vědy a techniky. Naše nitra však dál žijí v iracionálním světě dávných předků, kterému vládne tajuplná magie. Člověk si o sobě myslí, že všemu rozumí, a čemu nerozumí, na to co nevidět přijde. Ovšem, s tím, jak se rozšiřuje lidské poznání, objevují se stále nové a nové dosud neprobádané obzory. A tak člověk sice může všemu rozumět, ale spoustě věcí rozumět nepotřebuje.
Bující objem vědomostí vede k čím dál užší specializaci. Pokud má odborník uspět ve vybraném oboru, musí strávit dlouhý čas studiem, aby stihl pojmout všechno, na co už přišli jeho předchůdci. Když konečně získá jakési povědomí, zjistí, že vývoj se nezastavil a vlak nových vědomostí odjíždí z jeho nástupní stanice. Pokud stihne naskočit a udrží se alespoň na stupátku, může sám uspět. Vlak ho ale odveze od zbytku světa a omezí mu přísun zdánlivě zbytečných informací, které s jeho oborem přímo nesouvisí.
S tím, jak lidstvo, rozumí všemu čím dál více, začíná člověk rozumět všemu čím dál méně. Většina lidí nechápe, jak funguje mobilní telefon. Vždyť na tom nesejde. Stačí přece, že "to" funguje. Jak by se na dnešní tzv. západní civilizaci dívali racionalisté a osvícenci 17. a 18. století? Pravděpodobně by byli nadšeni nebo zděšeni. Nadšeni z pokroku a ze svobody člověka, který si v rámci svých společenských a ekonomických možností může svobodně rozhodovat o svém životě. A zděšeni z nevědomosti a z toho, že člověk vlastně o ničem rozhodovat nemusí a často ani nechce.